Co mě zachránilo na rodičovské „dovolené“

Ráda bych se s vámi podělila o svoji zkušenost, jak jsem zvládala každodenní únavu na rodičovské dovolené. Jsem si jistá, že každá maminka se někdy dostane do stavu, kdy netouží po ničem jiném, než po odpočinku a načerpání sil i v průběhu dne. Jednoduchou techniku, která mi při pravidelném praktikování přinesla doslova duhové zážitky, najdete na konci článku.

Matka dvou dětí

Je to několik dní, co moji pozornost upoutala maminka dvou malých dětí. Připomněla mi dobu, kdy i já jsem byla zpocená a prohýbala se pod těžkou autosedačkou, kde spokojeně odpočívalo miminko a druhé dítě běhalo okolo. S taškou přes rameno, kde jsem vláčela vše, co bylo potřeba pro dvě děti. Další taška s nákupem a když ne taška, tak plný kočár.

Každý den jsem měla být někde na čas počínaje školkou, kroužky a vždy se spoustou potřebných věcí. Aby toho nebylo málo, chodila jsem ještě na pár hodin v týdnu do práce, která mě bavila a trochu přilepšila do rozpočtu.

Nečekané situace a jejich řešení byly na denním pořádku.

Snažila jsem se vše zvládnou a příliš nezatěžovat manžela, který chodil do práce a potřeboval si po práci odpočinout.

Jak se říká: „Jedno dítě, žádné dítě.“

Na vlastní kůži jsem si to pak zažila. Už to nebyla únava, ale byl to obrovský balík únavy, který zůstával i po noci, kdy jsem si měla odpočinout. S únavou jsem usínala a s únavou vstávala. Dlouhý a kvalitní spánek dlouho nepřicházel. Děti toho moc nenaspaly a ráno jsem vstávala s pocitem stálé únavy. Jedině myšlenka, že je tu někdo, kdo potřebuje moji péči mě držela, abych si nešla znova lehnout.

Své potřeby a přání jsem odsunula na vedlejší kolej.

To, že s příchodem dítěte se změní celý můj rytmus a dosavadní život mi bylo jasné a těšila jsem se na toto období, ale nikdo není úplně připravený na to, co bude následovat.

„Celý život se učíme novým věcem a dovednostem…“

Zkoušela jsem podporovat zdraví, načerpat sílu vyváženou stravou, dodržovat pitný režim a čerpat z pobytu na čerstvém vzduchu. V té době se mi v životě objevilo vaginální mapování, pro které jsem se rozhodla, abych zlepšila intimní prožívání, které v té době bylo nulové. Mapování mě tak oslovilo, že jsem se vydala na cestu vědomé práce s tělem.

Uvolnění a dýchání bylo to, co mi pomohlo

Vědomá práce s tělem mi natolik pomáhala, že jsem každý den vyhledávala chvilky, kdy bylo možné se alespoň na pár minut odpoutat od toho ruchu a načerpat novou energii. To byla velká podpora a doplnění sil na zbytek dne, než budu moci znova ulehnout do postele a aspoň trochu se vyspat.

Spokojená a odpočinutá máma = spokojené děti i partner

Postupem času jsem si začala při odpočinku všímat zvláštního vnitřního pohybu, který se objevoval ke konci relaxace. Dech se zklidnil a tělo začínalo povolovat napjaté svaly, které byly s každým výdechem uvolněnější.

V té době přicházely jemné, vnitřní pohyby podobající se mořskému přílivu a odlivu. Trochu to připomínalo jiný druh dýchání. Takový zvláštní vnitřní pohyb nahoru a dolů. Občas se objevilo v některém místě mého těla světlo, teplo nebo i nějaké píchnutí. Někdy jsem viděla zlatý pohybující paprsek přicházející odněkud seshora a ten se svojí cestou pohybovat po mém těle. Přicházel a odcházel. Měla jsem vždy hlubokou radost, když jsem se dostala do takového stavu a měla tento prožitek.

Nebylo to pokaždé a časem jsem vypozorovala, že když jsem se příliš nořila do pozorování tohoto paprsku, tak se začal ztrácet, vzdaloval se, nebo se vůbec neukázal, i když jsem o to velmi stála.

Praxe mě naučila, jak zůstávat v pozadí, ale zároveň přítomná se svým tělem, pocity a poskytnout prostor tomuto zvláštnímu jevu. Dovolit nerušeně pracovat této síle, tak jak tělo potřebovalo a oddat se jeho inteligenci.

Na hluboké úrovni jsem věděla, že procházím ozdravnou relaxací do které jsem se ráda vracela a vítala ji ve svém životě. Začala jsem vyhledávat ty stavy, které mi pomáhaly být klidnější, vyrovnanější a zároveň mi dodávali více energie.

Tato praxe mi poskytla hluboké základy pro vnímání a slyšení potřeb těla. Naučila jsem se vnímat jemné vnitřní pohyby v přítomném okamžiku a postupné propojení všech forem lidského bytí.

V té době jsem ještě nic nevěděla o kraniosakrální biodynamice a o tom, jak a s čím pracuje, ale podvědomě mě to přitahovalo a dodávalo tolik potřebnou podporu k dalšímu zkoumání.

Zkuste se i vy na chvilku odpoutat od domácích povinností
a vyzkoušejte to!

Uvolnění těla dechem

• Rozhodněte se, že to dnes zkusíte!
• Celé cvičení, relaxace trvá pro orientaci cca 20 minut, ale můžete ho natáhnout i déle.
• Vystihněte čas, kdy jsou děti ve školce, spí nebo mají pohádku. Pokud to nejde, domluvte se s partnerem, aby na chvilku pohlídal a jděte na to!
• Najděte si pohodlné místo, kde se můžete spočinout, uvolnit tělo a zavřít oči. Hlavu vypodložte jen nízkým polštářkem.
• Když si lehnete, zhluboka se nadechněte a volně vydechněte.
• Uvolněte celé tělo tím, že se mírně zavrtíte a znova poskládáte, tak abyste ležela rovně.
• S výdechem se uvolněte.
• Dýchejte ústy, uvolněte spodní čelist i svaly kolem očí (často bývají stažené).
• S každým výdechem povolujte napětí v těle.
• Procházejte postupně tělo a když narazíte na sevření nebo stažený sval, vědomě tento sval s výdechem uvolněte.
• Všímejte si, co se změnilo.

Jedno z mých prvních pozorování bylo, že těch pár minut relaxace mi mnohonásobně pomohlo zvládat celý den. Začala jsem víc dbát na to, abych si čas na techniku vždycky udělala.

Postupně jsem k dechovému uvolňování přidala i Srdeční dech.

Srdeční dech

Provádějte 5 až 10 minut.

U tohoto cvičení můžete ležet.

Práci s dechem u tohoto typu můžete zrychlovat nebo zpomalovat (více využívám pomalejší dýchání). Dech dokáže měnit naše vědomí, uvolňuje napětí a otevírá srdeční oblast.

1. Pokuste se začít zívat. Zíváním totiž dává tělo najevo, že potřebuje víc vzduchu. Více kyslíku v těle znamená více života a bdělosti.
2. Všímejte si a prociťujte, jak se zívání šíří přes celá ústa na obličej. Procvičujte někde o samotě, kde neřešíte, jak u toho vypadáte a nemusíte zakrývat ústa nebo něco vysvětlovat. Může se stát, že se tělo začne probouzet a začne samo vyžadovat zívání. Dovolte mu to a dejte tomuto prostor.
3. Nyní dýchejte. Uvolněte čelist, pootevřete ústa a uvolněte svaly na obličeji. Otevřete hrdlo a dýchejte ústy – jemně, ale plně.
4. Vydechněte. Při výdechu nechte dech volně odejít z těla a zkuste přitom zapojit slaboučký zvuk ááách… Dech i zvuk by měl vycházet z hloubky vašeho těla.
5. Nadechněte se a znova vydechněte. Mělo by to být s minimálním úsilím.
6. Pokračujte v tomto rytmickém dýchání přibližně 3 minuty.

Po ukončení řízeného dechu se 3x zhluboka nadechněte a vydechněte. Teď již dýchejte, jak jste zvyklé. Ještě chvilku ležte, otevřete oči a volně dýchejte.

Osvěžení, které jsem cítila bylo odměnou a stávalo se zároveň pravidelnou potřebou.

Pokud vás to baví, vyzkoušejte i další typy dechů.

Katka ♡
Vaše průvodkyně na cestě sebe-léčení

Zdroj obrázků Freepik